první věc, na kterou chci napsat recenzi, bude moje all-time nejoblíbenější dorama, tedy It's Okay, It's Love (neboli, jak jsem objevila další závislost).

IOIL je teprve rok stará, 16-dílná dorama. byl to velkej hit. aby taky ne. už jen cast je vážně zajímavej. v hlavní roli Jo In Sung, ze kterýho ženský padaj, Lee Kwangsoo, kterýho můžete znát z Running Mana, Gong Hyo Jin, kterou já naprosto zbožňuju, dále Sung Dong Il (který, jak se mi zdá, hraje snad úplně všude) a D.O z EXO, kvůli kterýmu to zaplo tak polovina diváků. a ano, já byla jednou z nich.
děj se točí kolem páru/nepáru Jae Yeola (In Sung) a Hae Soo (Hyo Jin), jejich dva spolubydlící Soo Kwanga (Kwangsoo) a Dong Mina (Dong Il). no a samozřejmě, také postavy Kwangsooa, kterého hraje D.O.
vlastně jsem to, i přes Kyungsooa, dlouho odkládala. asi poté, co jsem zkoukla ukázku z prvního dílu, scénu na wc. to bylo fakt divný. ale pak jsem se rozhodla tomu dát šanci a wohohoou, nelitovala jsem.
přesto musím přiznat, první díl se mi nelíbil. to víte, ta wc scéna, pak ta Jae Yeolova a Hae Sooina hádka v jakési tv show.. připadalo mi to celý těžko uvěřitelný. bylo to až u třetího dílu, kdy jsem začínala mít menší heart attacky, zatímco jsem se usmívala jako krypl. míváte taky ten pocit, když je nějakej seriál či film v určitou chvíli tak moc dobrej, že ho musíte na moment zastavit a vydýchat to? já ano, aspoň u IOIL se mi to stávalo častějc, než bych chtěla.
od třetího dílu jsem hltala seriál jak divá, po chvíli jsem ho měla zkouklej celej a zbyl mi jen pocit prázdnoty. ten seriál mi toho dal tolik. já vim, je to jen "blbá dorama", jenže.. ona to vlastně není vůbec žádná další typická střelená korejská dorama, s upištěnou hlavní hrdonkou, která neumí hrát, plná rádoby romantických klišé. ani zdaleka ne. tenhle serál je opravdu hodně originální, co se zápletky týče, až jsem byla překvapená. nebojí se reálných témat ze života, duševních poruch, dokonce ani sexu.
všechny postavy jsem si oblíbila, trochu mě ale štval bratr Jae Yeola (ale hej, copak ho můžu vinit, že jo :D) a šíleně otravná byl ten malej spratek, So Nyeo. navíc mi přišla na Soo Kwanga trochu mladá, ale okeeej ._.
jeden z důvodů, proč mě tahle dorama tak vzala, byla postava Jae Yeola sama o sobě. Jae Yeol je spisovatel. mým největším snem je stát se spisovatelkou. a jeho přístup (a jeho mladší já) ke psaní mě neskutečně inspiroval a jistým způsobem mi to pomohlo. nevím přesně jak, nevím přesně v čem, ale měla jsem z toho děsnou radost.
taky postava Hae Soo a její profese, dokáže člověku hodně říci. vlastně nám to ukazuje, s čím vším se někteří lidé musí potýkat.
prvních deset či jedenáct dílů bylo opravdu moc vtipných. fakt jsem se nasmála. zato jsem nečekala ten náhlej zvrat, který mě čekal. a tak jsem pět posledních dílů probrečela, jak kdybyste pode mnou cibuli drželi. mám pocit, že jsem u ničeho nikdy neřvala tak moc, jako u těhle 5 epizod. bylo to skoro těžký sledovat, když jsem to pořád musela zastavovat a fňukala jak malá. o mě je známo, že všecko si beru moc k srdci a vše prožívám víc, než by se mělo, ale neříkejte mi, že s ostaníma to ani trochu nehlo? ._.
další věc, kterou musím zmínit, je naprosto skvělý OST. nejen korejský songy, od Chena, Davichi, Wheesunga, to jsou tutovky, ale já mám na mysli i ty americký songy. byla jsem překvapená, že jich tam je tolik. ale skvěle se k příběhu hodili. pokud neznáte, určitě doporučuju Twin Forks-Croos My Mind a Family Of The Year-Hero. ach.
takže jestliže třeba stále váháte, jestli to shlédnout, nebo ne, tady je pár důvodů zjednodušeně:
1. pokud chcete něco netypickýho, čeho není v koreji moc a originálního, je to přesně pro vás. plus jestli máte rádi překvapení, páč tady jich je požehnaně. je tam hodně šoků, ze kterých jsem prvně valila oči :D
2. skvělí herci, kteří umí hrát!
3. krásný písničky, který vám jistě přirostou k srdci jako mě
4. nikdo z nás není vlastně normální. tady vám to jen potvrdí. všichni máme něco, s čím musíme bojovat, ikdyž to tak na první pohled nemusí vypadat
5. romantika není klišéovitá, ale jednoduše prostá
6. ba jsem se obávala, že to dopadne špatně, má to krásný happy end, yay!!
IOIL mi opravdu hodně řeklo a dalo. dospělo to až do takovýho bodu, že mi stačí slyšet jakýkoli song z toho a už slzim. jo, až takový vliv to na mě má (fakt, pokud věci nehrotíte tak jako já, máte štěstí).
v koreji je mnoho nelogických doram ze školního prostředí, který nutěj diváka cítit se trapně. nestěžuju si, jsem už na to zvyklá a měla jsem pocit, že tak už to prostě u těch doram je. ale když jsem zhlédla tuhle výjimku, byla jsem štěstím bez sebe. opravdu korea potřebuje víc takovýchto seriálů (nebo aspoň já určitě). a teď, jdu se na to kouknout znova a znova.
mějte se skvostně a užívejte doram!
-hn
